Do terénu už jsme nakoukli minule, dnes vám prozradíme něco o tratích a závodu samotném. Konkrétně stavitel tratí Víťa Khýn a hlavní rozhodčí Tomáš Navrátil.
Zábřežská vrchovina tvoří hranici mezi hanáckou a východočeskou oblastí. Celkově jde z pohledu celostátních závodů o oblast vcelku neprobádanou. Co tedy mohou závodníci čekat?
VK: Určitě silný zážitek ve velmi pěkném lese se spoustou zajímavých pasáží.
TN: Závodníci mohou očekávat hodně členitý terén, porostově velmi pestrý les. Kopce rozhodně nejsou tak hrozné, jak by na první pohled mohlo vypadat z turistické mapy. Taky mě překvapilo, že je v lese málo podrostu. Jsem moc rád, že se nám tento nový terén podařilo zmapovat. Je jako dělaný na klasickou trať.
Rajmo zmínil, že se jedná o poměrně čistý les bez zásadních mapových detailů. Bylo tedy výzvou postavit dostatečně komplexní tratě, které kromě výdrže prověří i mapový um?
VK: Každá stavba tratě je výzvou. Jsou terény, kde je to snazší a terény, kde je to náročnější, ale myslím, že se nám to povedlo a závodníky čekají zajímavé a rozmanité tratě.
TN: To je pravda. Rozhodně se nedá očekávat skalní města, terénní detaily nebo hromady kupek jako na Kunčické hoře, ale i tak je v lese dost míst, kam se dá umístit lampion. Klasická trať je ale především o volbě postupů, a o ty tady rozhodně nouze není.
Co se týká mě osobně, když můžu, obíhám, a ze všeho nejradši mám silniční prémie. Bude to letos legitimní taktika nebo běžci mého typu zapláčou?
VK: Já myslím, že si tu každý najde to své. Určitě bude příležitost pro pořádné obíhačky, ale i spousta možností si užít postupy terénem.
TN: Já to vidím trošku jinak. Klasická trať je o tom, že si na začátku zvolíš strategii, kterou se snažíš dodržovat celý závod a která nejlépe odpovídá tvým možnostem. Zpátky k tvojí otázce: určitě se tam najde dost vrstevnicových cest, po kterých se dají některé terénní překážky oběhnout a ušetřit nějaké to převýšení.
Co rozdíly mezi kvalifikací a finále? Budou se prostory překrývat a nějak lišit? A co směrné časy? Mají si pomalejší závodníci přibalit do batůžku i svačinu?
VK: Prostor nám dává spoustu možností k tomu, aby nebylo potřeba běžet na stejném místě dvakrát a bylo tedy možné si i nechat sobotní mapu. Svačinu, no, to je otázka, kdybych běhal bomby jako Seity, tak si ji neberu, ale sám za sebe bych něco do kapsičky schoval, jistota je jistota. A ani účast v nižším finále nezaručuje, že to bude rychle odbyté 🙂
TN: Na to už minule odpovídal Rajmo. Nechci k tomu nic víc prozrazovat. Jenom dodám, že jsem rád, že můžeme závodníkům po sobotní kvalifikaci nechat mapy, aby si je večer mohli prohlédnout „u piva“. Samozřejmě jsme si nechali to nejlepší na finále. Co se týče těch svačin, bude to záležet, jak dobře jsou závodníci připravení, nebude to žádná procházka růžovou zahradou. Já sám za sebe můžu říct, že jsem měl vždycky svačiny dvě a nikdy mi to nestačilo.
Máte pro závodníky nějaký vzkaz nebo radu na závěr?
VK: Snažili jsme se vytvořit tratě, které závodníky zaujmou a dostatečně prověří jejich připravenost na tento vrchol podzimní sezóny. Já doufám, že se jim bude les a terén líbit tak jako mně a náležitě si ho užijí.
TN: Pro mě osobně to byla velká výzva se po jedenácti letech opět vrátit k pořádání mistrovství České republiky na klasické trati. Za mě je to královská disciplína a měl jsem ji nejraději. Věřím, že se ty zkušenosti někam promítnou a že nám to tentokrát vítěz nepůjde za osmdesát pět minut. Všichni se už moc těšíme, až závodníky v sobotu přivítáme na shromaždišti.
